|
Winston
Chmielinski
(
* 1988,
Boston, USA)
 Winston
Chmielinski, v jehož tváři se odehrává pozoruhodná souhra
několika etnik, mě fascinuje používáním barvy, a také
odvahou, s jakou vchází do obrazu. Navíc to měkce slovanské
příjmení svádí k zvědavosti. Bohužel jsem se po
systematičtějším pátrání
po jeho nejbližším příbuzenstvu dozvěděl jen tolik, že matka
nosí trvalou a otec
je bez vousů... Ale vztahy v rodině ponechme a všimněme si
vztahů mezi barvou, štětcem a
tělem, onoho „osahávání”
až
na
dno
plátna,
které chvílemi
prosvítá a ujišťuje nás, že se
nalézáme v imaginárním prostoru. Známé klišé „tělo jako
krajina“ je v tomto případě přesné a nelze se mu ubránit.
Pastózní tahy nabízejí pozorovateli letmý pohled na sebe sama v
celém spektru barev, ale i tvárnosti krajiny, roviny, vodopádu,
horizontu. Že v této spontánní hravosti vizuálních metafor na
okraji abstrakce nalézáme samotného Winstona - jednou v jakýchsi
choreografických kreacích, jindy hypnoticky zahleděného do sebe
- dnes už nikoho nepřekvapí, nota bene když byl obdařen mimořádně
krásným tělem.
Aleš
Kauer, únor 2011
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Bonus: W.Ch. v "ateliéru"
 |
|
|
