Patrick
Wolf (1983) vystřílel všechny trumfy ještě před vydáním své
páté studiovky. Singly z alba Lupercalia jsou chytlavé jak
ocucaná barevná lízátka. A to se svého času dovedl obstojně
vyrovnat s marilyn-mansonovskou inspirací v klipu Vulture.
Zajímavý směr, chtělo by se říci…, ale Patrick se očividně
chce zařadit do linie autorů „solidního popu“, který
reprezentují George M., Robbie W. a jiní poddaní. Škoda, jeho
aristokratický postoj v kejklířských hadrech mi byl sympatičtější.
Ale je to jeho volba… Radikálnější zvuk prvních alb dnes
nahradily smyčce, jež harmonicky tečou, deska je plná hymnických
refrénů, které vám budou v hlavě zavazet nepříjemně
dlouho. Umělecké nároky nečekejte. Klasická struktura – sloka
, refrén, sloka - nikoho neodradí, ale ani nedonutí k zamyšlení,
proč Wolf nazval své album Lupercalia. Takže to napravme. V Slovníku
antické kultury se píše toto: „Lupercalia – římská
slavnost, která se konala 15. února na počest boha Fauna jako
ochránce stád před vlky. Jeho kněží, zvaní Luperkové, očišťovali
pastýře a stáda. Očistu konali symbolicky u dvou mladíků, kterým
na čele dotykem obětního nože udělali krvavé znamení, očistili
skvrnu vlnou a očišťování se zasmáli. Obřad
měl očistit pastýře i stáda a přinést úrodu a plodnost.“
Wolf na desce Lupercalia ovšem moc plodný není. Pryč jsou dny
Osamělého Vlka a jeho zajímavého goth-folku z období alb
Lycanthropy (2003) a Wind in the Wires (2005). Lupercalia jsou vhodná
leda k prosluněnému létu, koncem září po nich neštěkne
ani pes…
Patrick
Wolf (1983) vystřílel všechny trumfy ještě před vydáním své
páté studiovky. Singly z alba Lupercalia jsou chytlavé jak
ocucaná barevná lízátka. A to se svého času dovedl obstojně
vyrovnat s marilyn-mansonovskou inspirací v klipu Vulture.
Zajímavý směr, chtělo by se říci…, ale Patrick se očividně
chce zařadit do linie autorů „solidního popu“, který
reprezentují George M., Robbie W. a jiní poddaní. Škoda, jeho
aristokratický postoj v kejklířských hadrech mi byl sympatičtější.
Ale je to jeho volba… Radikálnější zvuk prvních alb 
dnes
nahradily smyčce, jež harmonicky tečou, deska je plná hymnických
refrénů, které vám budou v hlavě zavazet nepříjemně
dlouho. Umělecké nároky nečekejte. Klasická struktura – sloka
, refrén, sloka - nikoho neodradí, ale ani nedonutí k zamyšlení,
proč Wolf nazval své album Lupercalia. Takže to napravme. V Slovníku
antické kultury se píše toto: „Lupercalia – římská
slavnost, která se konala 15. února na počest boha Fauna jako
ochránce stád před vlky. Jeho kněží, zvaní Luperkové, očišťovali
pastýře a stáda. Očistu konali symbolicky u dvou mladíků, kterým
na čele dotykem obětního nože udělali krvavé znamení, očistili
skvrnu vlnou a očišťování se zasmáli. 
Obřad
měl očistit pastýře i stáda a přinést úrodu a plodnost.“
Wolf na desce Lupercalia ovšem moc plodný není. Pryč jsou dny
Osamělého Vlka a jeho zajímavého goth-folku z období alb
Lycanthropy (2003) a Wind in the Wires (2005). Lupercalia jsou vhodná
leda k prosluněnému létu, koncem září po nich neštěkne
ani pes…