Na
začátku sedmdesátých let se sešli Paul Hewson, Guggi
(Derek Rowan) a Gavin Friday
(Fionan Hanvey) a vytvořili jakýsi "youthful
gang" Lypton Village; změnili si identitu a snažili se „utéct“
z ponurého a předvídatelného života v Dublinu. Guggi
byl vlastně tím, kdo „pokřtil“ Paula Hewsona na "Bono Voxe", jenž byl v té době známý tak akorát
svou „nevymáchanou hubou“ na jevišti. V sedmasedmdesátém,
už bez Bona, přibírají Friday a Guggi zpěváka Dave-iDa
Busarase, kytaristu Dika Evanse (bratra The Edge z U2), baskytaristu
Trevora Strongmana Rowana (bratr Guggiho) a bubeníka Poda (Anthony
Murphyho) a zakládají Virgine
Prunes. Díky koncertování, performancím a kabaretním show
si zajistili během devíti let své existence kultovní postavení.
V roce ´86 se rozcházejí a o tři roky později
vydává Gavin Friday s přítelem Mauricem Seezerem výrazně
zklidněný debut Each Mann Kill The Things He Love (1989). V roce
1992 následuje popově rozbředlá Adam ´n´ Eve a o další dva
roky třetí autorská deska Shag Tobacco.
Gavin
Friday je mimořádná hudební osobnost, které si váží řada významných
hudebníků. K jeho padesátinám mu v roce 2009 přišli
tisknout ruku Lou Reed, Rufus Wainwright, Antony Hegarty, Shane
MacGowan, Bono, Laurie Anderson a řada dalších.
Na
letošní desku nazvanou Catholic, avizovanou jako éterická, se čekalo
šestnáct let. Mezi tím ale Gavin Friday neotálel, natočil několik
soundtracků (Snídaně na Plutu - zde si také zahrál, Boxer,
America), maloval, vystavoval, „přivydělával“ si ve svém
kabaretu Blue Jaysus. V roce 2002 spolu s Mauricem Seezerem a
Bonem zaranžovali a natočili Prokofjevovu klasiku Péťa a vlk. Výtěžek
z nahrávky věnovali Irish Hospice Foundation. S anglickým
skladatelem Gavinem Bryarsem a Royal
Shakespeare Company se pokusili o novou interpretaci Shakespearových
sonetů atd., atd.
Šestnáct
let v životě a tvorbě člověka je propastných a překlenout
je snad ani nelze. Srovnávat aktuální desku s předchozím
materiálem asi nemá smysl. Ona zasněnost a éteričnost Catholica
by mi tolik nevadila, kdyby byla více rozvrstvena a pracovalo se nápaditěji
s tempem, aranžemi a humorem – k němuž ostatně svádí
obal, na němž je vyobrazený sám zpěvák v bledém záhrobním
mejkapu s křížem a irskou vlajkou. Úvodní skladba „Able“
desku dobře rozjede, druhá „Land On The Moon“ s hostující
Amy Odell je příjemným kontrastem. V dalších číslech se
už ale ztrácím. Mám-li za každou cenu hledat viníka a nehodit
to naráz na Gavinovu hlavu, pak bych prstem ukázal na produkci
Kena Thomase (David Bowie, Cocteau Twins, Depeche Mode…), který
nepodtrhnul ono pesimistické kouzlo, jež tam jistě někde musí být,
jako je na všech Fridayových deskách, ale který Catholica uvěznil
v snivém oparu jakési záhrobní lyriky. Produkce předchozí
Shag Tobacco se ujal Tim Simenon z Bomb The Bass, což byla skvělá
volba, album tehdy oblékl do moderního kostýmu, a přestože se
jednalo vlastně o „obyčejné“ šansony, dokázal tuto
obehranou formu posunout a naplnit novým, aktuálním životem.
Shag Tobacco je přehlížené, ale mimořádné dílo devadesátých
let, které tehdy vyšlo i v naší distribuci. Éterický
Catholic zůstal hluboko v jeho stínu. Čekání na další
desku by mělo být kratší, materiálu se za těch šestnáct let
údajně nashromáždílo více. Kéž by Gavin Friday vstal z mrtvých!
Na
začátku sedmdesátých let se sešli Paul Hewson, 
Šestnáct
let v životě a tvorbě člověka je propastných a překlenout
je snad ani nelze. Srovnávat aktuální desku s předchozím
materiálem asi nemá smysl. Ona zasněnost a éteričnost Catholica
by mi tolik nevadila, kdyby byla více rozvrstvena a pracovalo se nápaditěji
s tempem, aranžemi a humorem – k němuž ostatně svádí
obal, na němž je vyobrazený sám zpěvák v bledém záhrobním
mejkapu s křížem a irskou vlajkou. Úvodní skladba „Able“
desku dobře rozjede, druhá „Land On The Moon“ s hostující
Amy Odell je příjemným kontrastem. V dalších číslech se
už ale ztrácím. Mám-li za každou cenu hledat viníka a nehodit
to naráz na Gavinovu hlavu, pak bych prstem ukázal na produkci
Kena Thomase (David Bowie, Cocteau Twins, Depeche Mode…), který
nepodtrhnul ono pesimistické kouzlo, jež tam jistě někde musí být,
jako je na všech Fridayových deskách, ale který Catholica uvěznil
v snivém oparu jakési záhrobní lyriky. Produkce předchozí
Shag Tobacco se ujal Tim Simenon z Bomb The Bass, což byla skvělá
volba, album tehdy oblékl do moderního kostýmu, a přestože se
jednalo vlastně o „obyčejné“ šansony, dokázal tuto
obehranou formu posunout a naplnit novým, aktuálním životem.
Shag Tobacco je přehlížené, ale mimořádné dílo devadesátých
let, které tehdy vyšlo i v naší distribuci. Éterický
Catholic zůstal hluboko v jeho stínu. Čekání na další
desku by mělo být kratší, materiálu se za těch šestnáct let
údajně nashromáždílo více. Kéž by Gavin Friday vstal z mrtvých!