Miroslav Kubíček
Kulturní život, duben 2008

     Miroslav Kubíček (*1934) pochází z Českomoravské vrchoviny. Narodil se v Dolním Městě u Světlé nad Sázavou, tam žil do dvanácti let, pak se s rodiči přestěhoval do Nové Vsi u Jeseníka, kde absolvoval gymnázium, a poté Palackého univerzitu v Olomouci, obor český jazyk a literatura. V současné době žije v Šumperku.

     K Miroslavu Kubíčkovi mi dovolte osobnější tón, vzpomínku, neboť byl tím, kdo mě v bezbřehé naivitě básnění nastavil mantinely. K prvnímu odeslání vlastních textů básníkovi jsem se odhodlával téměř půl roku, odpověď však přišla záhy, během tří dnů – prozaická a přísná: „rýmy mohou lehce sklouznout k povrchnosti, zdrobněliny rozmělňují myšlenku a možná by bylo lepší, kdybyste maloval“ – přeházel mi verše, opravil chyby… Nakonec ale dodal povzbudivé sdělení: „pište dál, alespoň to zkoušejte, něco tam je…“  Tímto přísným, a teprve až dnes mnou doceněným přístupem si získal moje sympatie.

     Debutoval titulem Dny sluncí (1963). Nadějné uvolňování, hledání nových forem ve školství a v neposlední řadě svobodné psaní však netrvalo dlouho. Těsná normalizační želízka byla utažena srpnem 68. Časopisecké definitivum znělo neblaze prozíravě: Trýznivý triptych – básně za Jana Palacha. Místo poezie už jen skelety nevydaných sbírek: Básně ztracených cest, Do školy s výbušninou slov a Lesy jazyčné.

     Kubíčkova zvuková hravost ve verši (doporučuji číst si je nahlas) je pověstná, mnohdy vyhnaná do extrému, ale okouzlující „má zima má ráda / siná a sivá rána“ nebo „leden ještě ledem zebe / zvuk ztuhnul v úlu“ a do třetice „slova slizká slota / krásná svoloč slova“. Na protějším břehu jeho básnické tvorby stojí mollová tma, gradující například v básnických cyklech Smíření z poslední sbírky Rod roku (2005).

     Miroslav Kubíček, nejen jako básník, ale také jako autor pohádek a pověstí, má své nezpochybnitelné místo mezi čtenáři. Jesenické pohádky vyšly i jako audio nahrávka a pod režijním vedením Pavla Linharta byly ztvárněny okruhem herců pražského Pidivadla.

Aleš Kauer, únor 2008

 www.kauer.cz

© ZděS 2009 - 2010