Jiří Jílek (1925 - 1981)
Kulturní život, leden 2008

    „Nejvnitřnějším obsahem, který byl ve mně živě doslova hned od narození, byla poezie. Kdybych měl odpovědět na otázku po smyslu života, pak bych řekl – poezie.“

    Jiří Jílek - sochař, malíř, básník. Narozen v Praze. Dětství a mládenecká léta prožil v Nové Sibřině u Prahy, pak v Českém Brodě. Po ukončení studií na AVU u profesora Jana Laudy opouští civilizační shon, aby uskutečnil svůj dávný sen: žít na venkově v harmonii s přírodou. Uměleckým a rodinným zázemím se mu stává Sobotín. Od poloviny šedesátých let trvale sužován bolestmi, které silně ovlivnily jeho myšlení i práci.

    Jeho odkaz je v péči dcery Anežky a jejího manžela Miroslava Kovala. Počátkem devadesátých let tak vzniká Galerie Jiřího Jílka, která svým obsahem a koncepcí překračuje běžná regionální měřítka a je v proměnách a podléhání neměnná, pevně stojící za duchem Jílkova uvažování. Pravidelně se zde střídají výrazné osobnosti výtvarného oboru, za mnohé alespoň: Jindřich Zeithamml, Oldřich Smutný, Viktor Karlík, Lubomír Janečka. Výstavy uvedli Jiří Hůla, Jiří Valoch, Rostislav Valušek či Pavel Herynek. Hostování přijal i výjimečně vystavující zlínský básník Pavel Petr – jeden z nejvýraznějších současných básníků. To všechno jsou atributy, které s odstupem času vytvářejí přesvědčivý obraz nejen o Jiřím Jílkovi, ale též o kulturním životě Šumperka.

    Jiří Jílek je ale také básník. Dokázat to na jediném fragmentu básně nelze, proto doporučuji knížku Stýskání mé je vývěr vod, vydanou v roce 1999 nakladatelstvím Host. Memoárová část, výběr z korespondence a poezie tvoří celek výjimečných kvalit. Odhaluje před námi filozofujícího a ve svém konzervativizmu až vizionářského člověka.

Aleš Kauer, listopad 2007

 www.kauer.cz

© ZděS 2009 - 2010