|
Petr
M. Vosáhlo
Kulturní život, listopad
2008
Petr Marek Vosáhlo (1936), rodištěm ve Studánce u Pardubic,
je šumperské veřejnosti povědomý z dob divadelního kralování
Petra Krále. Po studiích režie na pražské DAMU spolupracoval s Josefem
Topolem, jehož hry Kočka na kolejích či Půlnoční vítr byly
pro jeho budoucí kariéru určující. Osloven Otomarem Krejčou přijímá
nabídku do Divadla za branou, byl to však poslední rok
existence tohoto divadla. Pod normalizačními tlaky odchází z Prahy
do Pardubic, blíž své rodné Studánce a rodičům. Následovala
angažmá v Olomouci a Opavě. Po náhodném setkání se Stanislavem
„Staškem“ Waniekem přijímá post dramaturga v Šumperku,
a je to vlastně návrat, neboť již v sezóně 1967-68 působil
ve zdejším divadle jako režisér-dramaturg.
Název jeho básnické knížky, vydané roku 2004 v nakladatelství
Atlantis, zní Dva umělci na dědině. Jedná se o rozsáhlou
lyricko-epickou skladbu, která je v celkovém kontextu ojedinělým
počinem. S takto rozmáchlou dějovostí v poezii se dnes již
téměř nesetkáváme; napadá mě snad jen Petr Koudelka a jeho
Helena Trojská, opus vydaný v roce 2005. Ostatně v Trialogu
z roku 1994, který je součástí Vosáhlovy knížky a o němž
se zmíním níže, poznamenal Sergej Machonin: „… nevidím
nikde v celé generaci, nejen v té, která píše dnes,
ale už od konce šedesátých let, básníky, kteří by chtěli
takto přemýšlet… …je to poezie, která se dobývá do nezbytí
nést úděl, a to nikoli zbaběle, nýbrž statečně.“
Poezie Petra M. Vosáhla má místy podobu scénáře. Struktura
textu je jazykově hutná, přičemž těžiště je často vychýleno
až k jakési filozofické nadstavbě: „LOJZA: Nemyslím,
že člověk hřeší,/ opustí-li temné skalisko gnose/ a problematické
milosti./ Konec konců i ateismus je víra“. Autor bezpečně
vycítí, kam až je možné v onom nižším poschodí
osudu zajít, aby jím nebylo pohrdáno. Několika tahy,
vykreslenými pečlivostí režiséra, dokáže pozvednout skepsi
ironií a ironii krotit žalnou skepsí, aby nezcyničtěla. Příkladná
ukázka se nabízí v Symposionu – „Těžko z tvé
řeči uhádnout, učiteli,/ do které myšlenkové podčeledi patříš./
Já sice motám Plótina s plotnou, ale cožpak/ vzdělání
není teprve to, co se nám podaří/ šťastně zapomenout?“
Součásti knížky Dva umělci na dědině je Trialog – Sergej
Machonin, Petr M. Vosáhlo, Josef Topol, který se uskutečnil na podzim
roku 1994 pro Revolver Revue. Vinou nepříznivých okolností
nedošlo k autorizaci a úpravě rozhovoru; Sergej Machonin umírá
a Trialog vychází teprve po deseti letech. Řeč je o poezii,
divadle a s tím souvisejících okolnostech – pokleslém
pragmatizmu v kultuře, všespásném trhu, likvidaci všeho,
co klade vyšší nároky na intelekt, atd. Uvážíme-li, že
Trialog vznikal před čtrnácti lety, jeví se býti vzácně nadčasový
– připomeňme jen kulminaci letošních protestů Za Prahu
kulturní.
Aleš
Kauer, září 2008
|
