|
Tomáš
Reiner se druhou sbírkou Dokonalým dům vymanil ze své
obsese po věčném úniku tím, že se zastavil. „Je v tom
dobrovolná ztráta půdy pod nohama(?)“, ptám se prostřednictvím
jeho verše. Ne tak docela. Tomáš se sice zastavil, ale
svět kolem něj od dob debutu Do stejné řeky (2006)
nabral takové obrátky, že zvolit dobrovolnou ztrátu půdy
pod nohama byla jediná možnost, jak se vysvobodit z reality
žitého světa. Tomáš ten svět vnímá také prostřednictvím
útržkovitých zpráv z domova a zahraničí, což
souvisí s jeho prací novináře: „Rozšmelcovaní
Pákistánci / zahajují přehled zpráv.“ „Je možné,
/ že bude muset / zemřít / polovina Číny.“ „Neuveď
víc v pokušení, / Pentagone, duši.“ „Kostry
mladých žraloků na pláži / u elektrárny v Dungeness“…
Takový je svět, ale takový je i dokonalý dům. Nebetyčně
krásný povrch, dokonalost povrchu, povrch a zase povrch
– alfa a omega současnosti, něco, co nás přesahuje.
Ale zahledět se pod povrch a cítit nejen hmatem, vyžaduje
značnou dávku odvahy…
PS:
„Dokonalý dům skutečně existoval. Možnost, že
pomře polovina Číny, údajně připustil Mao.“
A.K.
|
