|
A
T R I U M
(fragment)
I.
Z atria
zbývají trosky - ze stínů představa
Okrouhlý
chrámek je částečně rekonstruován
pro
onu mizivou procentuální účast na lásce
II.
Odhlédnu
od
milostných juvenilií -
stojíš
zády ke květům
nohy
jako střecha panteonu
nad
nimiž dva půlměsíce svírají
veškerou
krásu světa
na
nebi je celý Řím
flotilu
táhnou napříč půlnocí
stojíš
v nakročené cudnosti - nehybný
jako
fragment močícího chlapce
III.
Jen
mraky a mraky - bílé zvlněné husté
s
dynamickou animací
vyrýsovaná
stehna mladíků
jejich
úponky pod saténovými nadrchanými spodky
měli
se k sobě - tvářemi k úsvitu - osvícení
absolutno
zrozené přítomností
úpěnlivá
magie dne
zvuky
vůně
mrazení
v zádech
soustředění
pár
rychlých tahů -
tvar
tvar tvar
IV.
Jenom
nádech zadržet a zírat zírat zírat
v
rozptylu probouzejícího se světla
naslouchat
pronikavé šíji plné ozvěn
jak
svolává k sobě divoké psy
tak
jednoznačně se podvolující
dokonalé
symetrii úst
V.
Postavím
proti slunci víno s rudým stínem
Jeho
zrání bude výbušné – Dionýsův dar
Mladé
víno smíšené s mořskou pěnou a trochou hlíny
VI.
Za
tajemství země
se
omlouvám
neuměl
jsem docenit
–
promiň –
tolik
barvotisků přes okraj
zřícených
balvanů
rýh
a hrnců
vymletých
proudící vodou
žeber
a žlábků
škrapů
a sutě
krasových
květů
VII.
Rybičkou
mě pohladil
Po
ostří plachého srdce
Jizvu
napříč porobil
Přeťal
kříž
Přeťal
hvězdu v tepně
Morava
pláče
Morava
za deště
Nezralé
plody
Nezhojené
rány
VIII.
Jinoch
-
je
v tom
povzdech
říční
prolom
i
provinění
eruptivní
hlas
odkudsi
z
nitra artikulace
vyhloubený
vlastní
silou
IX.
Jak
si stále méně rozumíme společnou řečí
Jaký
pod námi je propastný rozdíl
Jaká
nad námi jsou rozepjatá křídla
X.
Slunce
prochází střechou atria
pohybuje
stíny spojnic
rekonstruuje
světlo - náladu - pocit
Je
to kolosální
jako
střídání božských generací nad světem |
