Prostor Zlín 4/2007

Výtvarně literární revue

Aleš Kauer
Reliéf Altantiku nesluší suchozemcům

výbor z elegie

I.

tři planety johna russella
v jediné skladbě
mlčíme
posloucháme
je v nás ticho vesmíru
jako návod k výkřiku
je v nás pláč z jediné smrti
a
keep smiling
je celý atlantik

II.

slíbíš mi věrnost
v temnotě klášterní svatyně
lascaux?
mezi freskami
poraněné zvěře?

III.

učiníš mě celistvým - jako puzzle?
kousek sebe vložíš
skrz obřízku vlastní siluety - tak těsně
do celistvosti obrazu?

IV.

tvář tvoje tkáň z textů
barokní odkaz jako doslovnost
neumím být popisný
oslnivý akt
plaché oči při milování
rukopis tebe
tebe v rukou
ale byl to jen okamžik

plachost ukrytá za každým pohybem
únava očí před klapkou milostné scény
být milencem je královská role
klap

jsem z trůnu jistot sesazen
poprosím tebe o milost

V.

intonace
tvojí řeči
kolísavý
monolog
dia logos

VI.

mráz opuštění mráz slunce mráz
zranitelnost nahého těla
všude je z vloček ostrých vloček
nechám padnout hvězdu
jediným pohybem palce
z palčáků palce s vlastním zdrojem palce
mráz necítí křídla necítí mráz
všude je z vloček ostrých vloček

VII.

dálka bílá
je sibelius
tuonelská labuť
modré krve ptáka by se nedořezal
královských vloček lehký déšť
ukotvená krajina -
chladné stopy od společných nohou
k srdci už jenom mému

VIII.

čekání na melodii
chlapcova kouzelného rohu
v heraldicky jisté póze
stín můj z křemene jiskérky
vidím tolik svatých míst na tvém těle
mohu se jen modlit -
amen

IX.


hlapcův kouzelný roh
k nebeským ústům nátisk
fanfára
držím rytmus
moravské harmonie
je v tom smutek -
mahler

X.

sledovat tě při smutku šípkových keřů
pozdních vitamínů krve
polykání je bolest z prochladnutí
pro mé hojivé slzy
jsem napůl osamělý tebou
srpnově
noci krvavá dužina

XI.

úvodník napíšu sám
co na tom že mi neporozumíš
jako bývalému milenci
věnuji ti vernisáž
je ze dvou barev rozpitá
chybí kontury
stále tě cítím
čaj z opuncie
odkvétá

XII.

západ slunce jako balada
vykrvácí
budu lákat dravce na krásné mrtvé tělo
ale jenom jako
ale jenom na jediný metr soužení
žalu svého
jenom jako pomníček u věčné cesty
nezapomenu

XIII.

schematický zápis zpátečních adres
jako bych odjížděl z dětství
budeme psát si už jenom noty
abych dál slyšel nápěvy tvé mluvy
jako janáček

budeme psát si už
jenom krásné noty

XIV.

na poušti i hlas utvoří stín
a úsměv a pláč
a tvé dlaně létající ryby - snad fatamorgana
odlétají do vzdálených krajin

XV.

zbyla už jen kresba
suchý dotek papíru
vložený do lahve
pro divoké útesy –
kresba klenutých ramen
kaskáda roztříštěných prstů

samá jen inspirace