|
Mgr.
Miroslav Kubíček
Úvodní slovo k výstavě "KRESBA V POEZII, POEZIE V KRESBĚ"
22.října 2005
 Vážení
přítomní,
dovolte, abych vám nabídl malé zamyšlení nad tvorbou
autora dnešní vernisáže.
ALEŠ KAUER je zřejmě
šťastný, neboť má přízeň múz. Jako básníka lyrika
ho nejvíce hýčká Euterpé. Múzy jsou krásné ženy, které
jsou milé, laskavé, inspirují, svádějí, přinášejí radost i žal.
Zřejmě je pravdou, co je v Homérských hymnech: „Je šťastný
na světě ten, koho milují Múzy.“
Aleš Kauer je mladý tvůrce a jeho tvorba se
soustřeďuje do tří oblastí: poezie, malířství a herectví.
Je to spojení náročné, ale krásné, vyžadující talent a píli.
Oboje Aleš Kauer má a protože je ještě mladý, má před sebou
hory a doly života a tvorby.
Přijal jsem s potěšením zahajovat
jeho výstavu „Kresba v poezii a poezie v kresbě“,
neboť před několika roky jsem byl u jeho prvních kroků v objevování
poezie. A kdo pomáhá s prvními kroky, je určitě rád, když
další vykročení je zdařilé, když je obohacováno novým hledačstvím.
Co uvidíme,
uslyšíme, neboť nebudeme jen vidět, ale též poslouchat?
Básník Kauer v krátkých
básních-obrazech jak voda: ve víru krouží myšlenku s formou.
Např. „nepatrně /
sním o lásce / o té
proměně / podobné snad / jen smrti.“ Neboť: „na nebeských pláních
/ suší / dva dřevění kolíčci / duši“. Byla to doba, kdy
„každý můj pohled
/ hladoví / každý můj / pohled / je optickou lží“,
kdy „rozlívám barvy pocitu / do tvaru / kradmých vzpomínek“.
Psal se rok 2002.
V roce 2004 vydává autor vkusné a výtvarně
zajímavé leporelo
„Slova rybích kůstek“. Verše doprovází rybí ticho kreseb,
i když „slova rybích kůstek /
zatrnula v krku.“
Cítíme, že život i poezie „poranily duši“, „něco
schází / voda i kyslík dusí“.
Nejnovější Kauerova kniha z roku 2005 „V haiku
mezi platany“ je také návratem k hledání pocitů, myšlenek
v novém oblečení, a
to v sedmnáctislabičných básních „haiku“. Je to kniha
příznačná pro současnou výstavu, neboť je v ní pupeční
spojení kresby a
veršů. Platany zde tančí, „touží plout s mraky“,
„platany zrají / jak housle v rukou hudby“. Ale jsou zde
také „v kmenech platanů
/ igelitové tašky / lidských nápadu“ a v závěru nás zaráží
autorova sebeironie: „Dorůstá formy /
mé dřevěné básnění / z hájku
do haiku“, „Dorůstá formy / mé dřevěné běsnění / z haiku
do háje“. Nebo je to další autorovo směřování?
Zbývají
kresby a jakési „žebříky“ z proutí. Dominantním
motivem jsou však stromy. Ale i proutí je ze stromů. Autor mu dává
směr vzhůru. V kresbách stromů se pohupují slova i písmena,
mohou to být květy. Vše nutí k zamyšlení, ke vstupu do
jiné fantazie, k jinému stmívání a svítání, než je to
každodenní. Proto hledejme v kresbách a objektech především
fantazii, vždyť stromy nemají jen kořeny, kmeny
a listy, jsou v nich
třeba andělé, slyšíme nejen vítr, ale i zpěv, prsty větví
nám ukazují plno tajemností. Stromy jsou jako vlny, jako opilý
koráb Rimbauda –
„já, koráb z mlhovin, já fantastické zvíře“.
Tedy na závěr: nebojme se fantazie, přistavme si k ní
jen malý žebřík, pro tentokrát básníkovo-Kauerovo vidění.
Nepokojný a hezký zážitek, přátelé!
Mgr.
Miroslav Kubíček
|
