|
Petr
M. Vosáhlo
Listový
anděl (katalog
IV. setkání šumperských básníků)
listopad 2008
 Dvě
elegie
Reliéf
Atlantiku nesluší suchozemcům
Energie, kterou náš básník vydává, o čemž svědčí zřetelná
artikulace odvážných přiznání – „ta odvaha vynořit
se“ je energií, která striktně odmítá pouhou jevovost věcí
– objektu, tíhne k podstatě, chce okusit plnost. Pak nelze
být neupřímný, mluva je „jadřincem nitra“, ale „čekání
na melodii“ se v čase proměňuje v prodlevy, „umíněné
směrodatné/ rozcestníky“ jsou matoucí a čistý hlas se
stane zajíkavý, vyslovuje jen zlomky pocitů, náhledů i myšlenek.
Tušený vnitřní řád, energetické spění k celosti ukončí
konstatováním „zbyla už jen kresba/ suchý dotek papíru/
vložený do lahve/ pro divoké útesy“. Zdá se, že inspirující
vztah jakoby předjímal konec a zanechal svůj obtisk, stvořil
torzo.
Trojhránek
hrudi: Sextant
Abbé Brémond ve své proslulé knížce napsal, že nejkrásnější
verše jsou ty nenapsané. Takto apodiktický soud lze ovšem proměnit
v mínění, že jsou básně u kterých byla toliko promarněna
chvíle jejich zrodu. Básníkovi pak nezbývá než proměnit se v bdělého
hlídače, obdobně jako ten hlídač Aischylův ležící na střeše
paláce v Orestei a vytrvat do rozednění: „Úpěnlivá
magie dne – zvuky vůně/ mrazení v zádech/ soustředění/
pár rychlých tahů/ tvar tvar tvar“. Téma v druhé
elegii neváhá, odhlíží od „milostných juvenilií“,
vyzývavě se ptá „kde je hranice soukromého a veřejného?“
Elegie je už zastřešená, byť uvnitř nedokončená, přiznává
dočasné vynechávky a posuzovateli dopřává zvědavou
roztoulanost. Pořadí jednotlivých částí je konečné? A co je
psáno na konci, na konci zůstane? „Navigace mezi dvěma srdci
je obtížná/ když k dispozici jsou jen staré mapy/ hvězdy/
a sextant.“ Jaké jiné rekvizity, než ty básníkem vyslovené,
mohou v lásce, pro její potřebu, existovat? Láska v dobách
dávných i v době čerstvě současné, kreslí svou vždy
jedinečnou nepřenosnou mapu, nachází svou jednu jedinou hvězdu.
Ale ten přístroj k měření úhlových vzdáleností hvězd,
nač ten potřebuje? „jsi z nejvzdálenějších souhvězdí
- - -„ Posuzovatel, poněkud nevhodně řečný, domnívá se,
že znovu poměří hvězdu z nejvzdálenějších souhvězdí
v naději, že vzdálenost se krátí - - -
Petr.
M. Vosáhlo
|
