|
Zdena
Břinková
Severní Morava
(94.svazek)
listopad 2008
 Šumperský
poetický almanach
Zdeněk Gába, Aleš Kauer, Miroslav Kubíček, Robert Poch, Miluše
A. Sajnohová: Krásný vrch, šumperský poetický almanach.
Vydal jako svou 4. publikaci Aleš Kauer nákladem 100 kusů v roce
2007.
Když spoluautoři šumperského poetického almanachu přijali návrh
kolegy Miroslava Kubíčka a pojmenovali soubor svých básní Krásný
vrch, předložili čtenáři v titulu formou úsporné zkratky
hned dvojí symbolický význam. Pro poněkud méně zasvěcenou čtenářskou
obec dali najevo, co spojuje jednotlivé přispěvatele. Všem totiž
dal osud poznat a zamilovat si jednu společnou lokalitu - Krásný
vrch - Schönberg, jak své sídlo v hloubi lesů v polovině
13. století pojmenovali noví osadníci německého původu a
jejíž jméno si pak Češi zjednodušili na Šumperk. Autory s tak
rozdílným původem, věkem, povoláním i poetikou jako jsou
Zdeněk Gába, Aleš Kauer, Miroslav Kubíček, Robert Poch, Miluše
A. Šajnohová a Ivan Tuša však navíc spíná i jejich
symbolický výstup na krásný vrch lidského snažení, za nějž
může být jistě považována schopnost a odvaha vyjádřit
své pocity veršem, předestřít jiným své vidění světa, a sloupnout
tak ochranný obal vlastní duše.
Šumperský poetický almanach Krásný vrch
vydal v roce 2007 jeden z jeho spoluautorů - výtvarník, básník
a člen divadelního souboru D 123 - Aleš Kauer. K příspěvku
vyzval šest výše zmíněných autorů, z nichž každý
dostal v almanachu prostor pro šest svých
prací. Autoři jsou řazeni abecedně a jednotlivé šestice
jejich tvorby oddělují ilustrace Aleše Kauera, který sborník
upravil i graficky. K fotografii každého tvůrce je připojen
krátký medailon. Všichni přispěvatelé řadu svých textů již
publikovali, ať už ve vlastních sbírkách nebo časopisecky.
V Krásném
vrchu se však setkáváme s ukázkami dosud neuveřejněnými.
U M. Kubíčka a M. A. Šejnohové jsou vyňaty
z připravovaných sbírek (Šestý pád, Pradědovy
letokruhy).
Jak
již bylo řečeno, Aleš Kauer má hlavní zásluhu na vydání
sborníku a jeho výtvarné podobě. Schopnost malířského vidění
se u něho odráží i v tvorbě básnické. Lehce
zastřené obrázky z přírody i lidského nitra přinášejí
jeho tři haiku. Zaujme báseň Eskalátor, v níž vizuální
řešení uspořádání veršů navodí dojem schodiště. Celá báseň
je pak založena na
kontrastu: manipulovatelnost -
vlastní vůle
jedince. Jednotlivé verše první strofy jakoby
nalézaly svůj odraz v převráceném zrcadle strofy druhé:
-
na eskalátor
x na schodiště
- jsou jak
nevzhledné sochy x nechci být
tesán a vůbec ne sochán
Zatímco první sloka postupuje od verše
nejkratšího (lidé) a rozlévá se po verš nejobsáhlejší
- tak, jako se člověk rozplývá v davu, druhá sloka
postupuje opačně. Z širokého lidského hemžení naznačeného
délkou prvního verše se vyděluje ve sloce poslední (vůle)
osobitá, jedinečná bytost.
Lehce elegickým tónem připomíná Zdeněk Gába
schopnost hledat ukryté poetično tam, kde ho vidí málokdo (...a každému
se někdy podaří / básnický obraz / až budou lovit / záblatský
rybníček..., ...a řeka tu zvěst nese dolů / kde cikán
bourá cihelnu...). Jakub Deml by jistě přivítal Gábovu báseň
v próze - imaginární rozhovor s netýkavkou.
Přes úsporné vyjadřování Miroslava Kubíčka
(z šesti básní je pět pětiveršových) nezůstává nikdo
na pochybách, které životní hodnoty autor upřednostňuje. Slova
o kráse a nezastupitelnosti lásky, o něze jejích
doteků promyšleně uzavírají všech šest Kubíčkových příspěvků.
Robert Poch uvádí čtenáře do říše
meditativního ticha, pro jehož vyjádření objevuje řadu upřesňujících
synonym: ... ve vířivém nehluku..., ...tlumí nezvuky...,
neslyšnou vůní..., ...dešifrují mlčení..., při naslouchání
očima...
Miluše A. Šejnohová připravuje k vydání
svou novou sbírku Pradědovy letokruhy. Její verše napovídají,
že památný Praděd a jesenická příroda tvoří
neodmyslitelnou součást autorčina života (...hory naše
zimodrsné... vrostou do našich životů...).
Drobné zlomky bolavých, zraňujících okamžiků
života v básních Ivana Tuši uzavírají tu část
almanachu, na níž se podílejí čeští autoři. I. Tuša se
snaží podat výpověď o nepříliš radostných pocitech současného
příslušníka střední generace bez básnických efektů a příkras.
Objevují se výrazy navozující novou, mnohdy drsnou realitu: ...chtěl
bych být bezhlavý / s žaludkem jen / a pohlavím...
jsi závan z pekárny... A jako obraz / na displeji / opuštěného
počítače... za rány grázlem uštědřené... jak ušetřit /
kde si vypůjčit...ti větší kouří / u veřejných
záchodků.
Jako hostující přispěvatel byla přizvána
k účasti na almanachu Krásný vrch Janina Osewska - současná
polská básnířka, jedna z představitelek moderní polské
poezie. Její verše přeložil pro almanach František Všetička.
Fr. Všetička připojil také závěrečné
slovo oceňující počin šumperských poetů. Protože se při svých
připomínkách k jednotlivým básníkům obrátilo radu k Paulu
Verlainovi, přeji i já českým básníkům jménem jejich
francouzského předchůdce: Tím buď verš, co se rozptýlilo /
tvým žitím jako ranní van / v němž voní máta,
dymián. / A literátům nech, co zbylo.
Závěrem bych si dovolila ke dvěma
symbolickým významům názvu Krásný vrch připojit ještě třetí.
Podstatné totiž je, že název zní Krásný "vrch",
nikoli "vrchol", takže se dá předpokládat, že z dílny
uvedených básníků se máme ještě na co těšit.
Zdena
Bařinková
|
