|
M O R A L B I S P E T P R I T I
Evropská antologie současné homoerotické poezie
listopad 2009 Nakladatelství Lambda, Ljubljana
Dvacet
let po antologii Drobci
stekla v ustih (Střepy v ústech), vychází další
rozsáhlá antologie Moral bi spet priti (Měl bys znovu přijít),
která nabízí ucelený pohled na moderní evropskou gay poezii.
Současná antologie představuje sedmdesát šest básníků z dvaceti
devíti zemí, básně překládalo dvacet tři překladatelů.
Kniha nabízí několik pohledů na stejnopohlavní lásku. Od jemných
tónů nedovoleného, přes silnou angažovanost, až po temná zákoutí
mužských klubů. Přes drobné nuance „národních barev“ lze
vnímat evropský prostor jednolitě.
Antologie,
na rozdíl od podobných výběrů, které se primárně zaměřují
na západní autory, poprvé
nabízí širší prostor tvůrcům z východní části Evropy.
„Sběr básní pro antologii ale nebyl tak snadný jak by se po všech
politických změnách v poslední době mohlo zdát,“ píše
autor antologie Brane Mozetič v doprovodném textu. „Básníci
se zdráhají především na jihu Evropy a to z důvodů náboženských,
zvláště pokud jim jazyk umožňuje rodové rozlišení…“ Ve
skandinávských zemích je zase mnoho homosexuálních básníků,
kteří ve své poezii nereflektují gay tematiku. Jedním z nich
je i Frank Niels z Dánska, který se původně odmítl podílet
na antologii s tím, že odmítá jakékoli škatulkování.
Nakonec ale souhlasil se spoluprácí a nabídnul ze své tvorby dvě
„nejzřetelnější“ básně s gay tematikou. Specifický
byl například maďarský básník a překladatel Matyáš
Dunajcsik. „Maďarština totiž nezná gramatický rod“, jak řekl
Dunajcsik a dodal: „je tedy možné psát rozsáhlé texty aniž
bych definoval pohlaví o kterém píšu. Pohlaví je odvozeno
z kontextu, popisu těla, jména a tak dále.“ V antologii
Mortal bi spet priti je zastoupeno pět českých básníků: Jiří
Kuběna, Václav Jamek, Petr Hrbáč, Pavel Petr (http://pavelpetr.webnode.cz/)
a Aleš Kauer.
Brane
Mozetič, úprava Krištof Bohdan (převzato z knihy)
ROZHOVOR
PRO COLOUR PLANET
Jan Förster
Jak
se stane, že se český básník dostane do antologie evropské gay
poezie?
Pokud někdo dá knize podtitul „současná evropská gay
poezie“, je jasné, že se jedná převážně o žijící básníky.
A básníci o sobě většinou vědí, protože si vzájemně
čtou své verše. Vlastně o básnících vědí už jenom básníci
sami! To ale není stížnost, v dnešním zkomercionalizovaném
světě je to vlastně klad. Jsme v tomto směru a svým způsobem
velice čistí, nedotčeni, a v důsledku i nedotknutelní.
Jakým
způsobem spolupráce probíhala?
Z výše zmíněné odpovědi vyplývá, že básníci jsou jedna
malá rodina. Když Brano Mozetič osloví Jiřího Kuběnu otázkou,
zda nezná podobně zaměřené básníky – Jiří Kuběna jistě
zmíní Pavla Petra..., ten doporučí Petra Hrbáče, Jamka nebo
Kauera. Tito odešlou několik svých básní do redakce a ta
podle svého úsudku vybere.
Je
důležité škatulkovat gay poezii?
Není to důležité. Je to dokonce špatné. Žádná gay poezie
totiž neexistuje! To byl asi největší problém, který jsem v
sobě řešil. A jak jsem se dozvěděl později, nebyl jsem
jediný. V redakční zprávě totiž bylo uvedeno, že chtějí básně
explicitně k tématu. Básník ale takto netvoří – je to svým
způsobem nepravda, prezentovat se pouze takto jednostranně. Je mi
ovšem jasné, že pokud má vyjít antologie s gay tématikou, přírodní
lyrika by neměla své opodstatnění.
V
knize jsou zastoupeni i čeští básníci. Jaké bylo síto pro
jejich výběr?
Buď jste básníkem nebo nejste, žádný jiný výběr neexistuje.
Konkrétně v tomto případě rozhodovala především důvěra.
Texty byly odesílány v češtině, mnohé se tedy mohlo ztratit v
překladech (na to je poezie obzvlášť citlivá); objektivní
posouzení v tomto případě není možné.
Tušíte,
kdy se dočkáme českého překladu?
To je záležitost Slovinska. Česky určitě nevyjde. Brano Mozetič
je velice schopný organizátor, vždyť sehnat v dnešní době peníze
na tak finančně náročný počin je hodno obdivu. S Pavlem Petrem
o podobném uvažujeme, ale...! Měla by vzniknout výlučná a nákladná
publikace, přepych. A k tomu je potřeba mnoho peněz. Kdyby ale přece
jen vyšla, tak by v žádném případě nebyl kladen důraz na
lacinou explicitu, jak se ve většině případů děje.
Máte
zpětné ohlasy, reakce na svou poezii?
Když se básník nepochválí sám, kdo to za něj udělá?! Moje
poezie, poezie mého srdce a mého těla, právě proto, že vyšla
ze mě, se mi líbí, těší mě a to mi jako ohlas bohatě
stačí.
|