|
Jiří
Varhaník, Jihlavské listy
(17. ledna 2012)
Jiří
Hromada: Havel se dožil morální krize
O
Václavu Havlovi, o morální krizi i úrovni našich politiků se
hovořilo v pátek v Divadelním klubu v Horáckém divadle. Hostem
byl dlouholetý bojovník za práva gayů a nově předseda české
Herecké asociace Jiří Hromada.
Sérií
akcí chce Divadelní klub HDJ vzpomenout na zesnulého Václava
Havla. Ta první se před skromnou diváckou návštěvou konala v pátek
v podvečer. Hostem byl Jiří Hromada – herec, později muž stojící
v čele organizace gayů a od loňska předseda Herecké asociace.
Úvod
besedy patřil osobním postojům a cestě hosta k divadlu (vzpomněl
i na to, jak začínal rovnou záskokem v Hamletovi). Absolvent DAMU
měl po deset let jediné - první a poslední velké stálé
angažmá, a sice v divadle E. F. Buriana. Zde začátkem devadesátých
let také došel s ideou repertoárového stálého souboru až do
finále ve vyhlášeném konkurzu na ředitele.
Neuspěl
ale, soubor byl zrušen a čtyřicet herců přišlo ze dne na den o
práci. Ve věku 33 let vzal nestraník Hromada situaci jako výzvu,
opustil divadlo a postavil se na dvacet let do čela vznikajícího
gay hnutí. „Do té doby jsme pořád byli buzeranti, a ne lidi…,“
popisoval na besedě, „když se teď ohlédnu, stala se přece jen
nějaká pozitivní změna v přístupu k minoritám. Teď je jen otázka,
zda připustíme neonacismus a obviňování, že ony mohou za to,
že je tu nějaká tzv. krize.“
Snílek
a fantasta
S
Havlem se Hromada setkával po roce 1988. V té době Hromada
podepsal manifest Několik vět a zapojil se do proudu umělců zabývajících
se změnami ve společnosti. „Pochopil jsem, že divadlo se teď
děje na ulici a ve společnosti, že ta změna s sebou nese nesmírnou
zodpovědnost,“ popisoval v Jihlavě první měsíce po
politické změně, které byly podle něho úžasně krásné.
Na
Václava Havla Hromada vzpomínal jako na výjimečnou osobnost: „Nevysoký,
ráčkující, plachý snílek a fantasta – jak je možné,
že změnil svojí vůlí a vytrvalostí být sám sebou a jít
za svým morálním cílem náš život?“
Host
připomněl i první Havlovou volbu prezidentem a veselou scénu
jeho „krátkých kalhot“ při vojenské přehlídce. „Nebyly
krátké, on si jenom vytáhl tak vysoko, jak byl zvyklý z kriminálu.
Šek se srdíčkem, který za ně dostal, si prý dotyčný krejčí
dal za rámeček. Šil je tedy vlastně zadarmo, ale vstoupil do dějin,“
bavil historkou Hromada.
Jeho
setkávání s Havlem mělo věcný charakter: „Gay tematika neželela
mimo jeho zájem, získal jsem u něho velkou podporu našich záměrů.
On pochopil, že takových menšin je v zemi mnoho – za komunistů
to byli třeba vozíčkáři, kteří nesměli existovat…,
mohou to být senioři nebo cizinci… Možná bychom v sobě každý
našli příslušnost k nějaké menšině.“
Hromada
emotivně vzpomněl i na poslední pracovní setkání s Havlem a umělci
s cílem podpořit před posledními volbami ekologický „zelený“
program. Hromada prý exprezidenta při jeho odchodu ještě oslovil
na schodech: „Za celou tu dobu setkávání jsem vám vlastně
neřekl důležitou věc – Já vás mám rád! Usmál se, stiskl
mi ruku a odešel. Jsem šťastný, že se to stalo, i když tak nešikovně…“
Kultura
upadla
Dnes
Hromada bojuje za práva herců. Na postu jejich předáka vystřídal
loni na podzim V. Postráneckého. „Představa Havla o
tom, jaký význam bude mít kultura, byla diametrálně odlišná
od toho, čeho se dožil,“ konstatoval Hromada. Žijeme
podle něho hlavně v morální krizi, která začíná už chováním
politiků, pro něž Hromada použil při besedě nelichotivý příměr
k jistým domácím zvířatům: „Ale nejen mezi sebou,
ale jaký vztah mají jako naši zaměstnanci vůči nám?! To je
pro mě velké zklamání,“ hovořil Hromada o drancování,
mafii a zahlcování národa konzumem.
Jedinými
kulturními ostrůvky podle Hromady zůstávají právě dobrá
divadla, zvláště pak na oblasti. Hromada chce podle svých slov v
nové funkci smazat nálepku herecké asociace jakožto nějakého
„pražského klubu herců“. „Mám k celé herecké rodině
blízký vztah – jsou jediná záchrana, jak předávat lidem naději
a poselství, že to má cenu jít dál i bez plné peněženky
a ledniček.“
Hromada
se necítí být „odborovým předákem“, část programu
asociace ale koresponduje i s odborovou tematikou. Její nový šéf
chce přispívat k udržení kvality profese, aby se nestala
plytkou: „Nic jiného si politici nepřejí – dáme lidem chléb
a hry a nám dejte pokoj! A jsme zase otroci! Dvacet let politici
slibují, že kultura dostane jedno procentu z rozpočtu – a nikdy
se tak nestalo.“
„Gró
lidí zatleská, že se raději udělá třeba kanalizace, ale vždy
se dají peníze někde najít…,“
připomněl Hromada i to, že platy na divadlech jsou pod
celostátním průměrem. Svoji misi začíná tím, že objíždí
oblastní divadla, seznamuje se konkrétně s jejich problémy, hovoří
s řediteli.
|