Tomáš Reiner

Dokonalým dům

2011, básnická sbírka

obálka knížky

Tomáš Reiner se druhou sbírkou Dokonalým dům vymanil ze své obsese po věčném úniku tím, že se zastavil. „Je v tom dobrovolná ztráta půdy pod nohama(?)“, ptám se prostřednictvím jeho verše. Ne tak docela. Tomáš se sice zastavil, ale svět kolem něj od dob debutu Do stejné řeky (2006) nabral takové obrátky, že zvolit dobrovolnou ztrátu půdy pod nohama byla jediná možnost, jak se vysvobodit z reality žitého světa. Tomáš ten svět vnímá také prostřednictvím útržkovitých zpráv z domova a zahraničí, což souvisí s jeho prací novináře: „Rozšmelcovaní Pákistánci / zahajují přehled zpráv.“ „Je možné, / že bude muset / zemřít / polovina Číny.“ „Neuveď víc v pokušení, / Pentagone, duši.“ „Kostry mladých žraloků na pláži / u elektrárny v Dungeness“… Takový je svět, ale takový je i dokonalý dům. Nebetyčně krásný povrch, dokonalost povrchu, povrch a zase povrch – alfa a omega současnosti, něco, co nás přesahuje. Ale zahledět se pod povrch a cítit nejen hmatem, vyžaduje značnou dávku odvahy…

PS: „Dokonalý dům skutečně existoval. Možnost, že pomře polovina Číny, údajně připustil Mao.“

A.K.

náhled knížky 1 náhled knížky 2

Do stejné řeky

(Autobusem do Krče a dál,
od spektáklu k debaklu -
holky v dresech Sparty.)



*

Zase začnou
s uličními výbory,
s kolektivní smlouvou,
kladivo na srdci tvojí dcery,
celý život před sebou.

Uprostřed pouště telefonní budka -

líbám tě na dálku.

*

Znovu začít psát
(don't go breaking my art)
v aleji už prosté
beznadějně zamilovaných středoškoláků -

dopisy, básně, inzeráty.

Odpusť,
příliš dlouho
jsem přehlížel
tvůj mateřský jazyk,
byl jsem
turistou,
jeho kamerou
zaneprázdněnou
v plynových komorách
v polích za Lhotkou.

„Vlastním dokonce knihy, v nichž mi výtvarný doprovod vadí“

několik otázek pro TOMÁŠE REINERA

Existuje v hodnocení poezie, ale i obecně v umění nějaká objektivita?

Lze občas říct, co za to nestojí, po prostém srovnání s tím, co už se například daným tématem zabývalo. A když bych to vzal z opačného konce, pak ve výjimečných případech je možné mluvit o skutečně originálním, snad geniálním.

Většinou jsi ale na poli někde mezitím. Můžeš hodnotit, do jaké míry se autor popasoval s formou, volbou prostředků atd. Ale měřit se ti to bude čím dál hůř.

Teď už odbíhám, ale ještě mě napadlo, že i docela obyčejný kýč by mohl někdy v budoucnu posloužit - třeba historikům.

Zaznamenáváš ve svých básních prožité události? jsou pro tvé psaní vůbec důležité? nebo si „vystačíš“ s vlastní fantazií?

Vycházím z nich, takže mají význam. Ale ne takový, že bych si je nedovolil obrátit na hlavu, přestříhat je, přisoudit jiným, zaměnit jim znaménka a tak.

Hraje v tvojí tvorbě nějakou roli náhoda?

Hraje.

Je pro tvoje psaní důležitá hudba, výtvarné umění nebo jiný umělecký směr? a mají nějaký vliv na tvé psaní?

Cokoliv, co utváří moji psychiku, názory, postoje má vliv. Hudba, výtvarné umění jsou jen výsečí toho. Partnerka, dcera, kafe, hokej nebo německá zahraniční politika se mnou sehrají taky svoje.

Ke kterým sbírkám a básníkům se rád vracíš, co hudebního tě v poslední době zaujalo, popřípadě jaká výstava?

Na výstavě jsem nebyl nějaký čas, naposledy mě zaujali velmi Jiří Sozanský ve Veletržním paláci a Roger Ballens v Kafkově domě v Praze. Pak ještě plastiky Martina Janeckého vystavované tamtéž v rámci přehlídky.

S těmi básníky, to jsi mě zaskočil. Vracívám se ke spoustě sbírek a básníků. V poslední době víc snad k Divišovi a pozdnímu Skácelovi zase. Valerii teď čtu Skácelovy básně pro děti a frčíme na Svěrákovi s Uhlířem, aktuálně na albu Alchymisti.

Kniha jako artefakt. Znamená to pro tebe něco?

Mám rád, když je kniha „hezká“, umělecky vyvedená. Ale nutné to není. Vlastním dokonce knihy, v nichž mi výtvarný doprovod vadí.

A virtuální kniha? Jak se ti "listuje" v čtečce?

Listuje se dobře, přesto čtečku nevlastním. To ale proto, že na obrazovku hledím v práci přespříliš.

Grafická úprava a sazba Michal Ožibko, Vydáno nákladem 100 ks, 51 stran, 2011, Svazek 9, ISBN 978-80-904399-3-1