Stále vkusní Tindersticks

V době, kdy se ještě kupovala cédéčka, jsem měl obrovské štěstí na bonusové disky. Občas se v omezené edici objevila u CD ještě druhá nahrávka, takzvaně raritní. Byl to většinou „živák“ nebo zbytky nehodících se skladeb, které se nevešly na regulérní nosič. Takto štědrý byl i label This Way Up v období druhého alba Tindersticks, který jejich nahrávku obohatil o vynikající „živák“ The Bloomsbury Theatre 12.3.95. V minulém čase píšu proto, že dnes je možné jej kdekoli stáhnout. Co bylo před dvaceti lety raritní, je dnes běžné. Přišel jsem tak už o pěknou řádku rarit!

Tindersticks jsou zpět a troufám si tvrdit, že v plné parádě. Od jejich klasických balad, které rozkvétají jak trnité sametové růže, přes free-jazzové svižné exhibice až k náznakům glam-rocku éry Roxy Music. První dvě desky, lakonicky nazvané First Album (1993) a Second Album (1995), jsou nesmrtelné. Ale zatímco trojka Curtains (1997) byla zčásti vykrádáním svých předchůdkyň, o aktuální deváté řadovce Something Rain by se dalo mluvit jako o snaze vymanit se ze všeho zaběhnutého, co Tindersticks nabízeli na posledních albech. Jsou jiní a přece stále vkusní, oduševnělí, hypnotičtí, znepokojující... a hlavně nezaměnitelní.