A Tribute to Ryuichi Sakamoto ~ To the Moon and Back

„Chci dnes hrát mnohem pomaleji než dříve. Protože chci slyšet rezonanci. Chci mít méně poznámek a více mezer. Chci si užít prostor, jeho chvění, pak může přijít další zvuk tón nebo harmonie.“

MELANCHOLIE

Ryuichi Sakamoto, legendární postava alternativní elektronické hudby, jeden z průkopníků inteligentního synthpopu, skladatel „vážné“ filmové hudby, svádí od roku 2014 zápas s rakovinou hrdla. Svůj stav reflektuje na albu Async z roku 2017. V témže roce se na jihlavském festivalu dokumentů promítal film Coda, který nastiňuje křehký portrét tohoto umělce bojujícího se zákeřnou nemocí. Dokument se odehrává na místě zničeném havárií atomové elektrárny Fukušima. Osobní a společenská témata se tu velmi citlivě prolínají.

Začátkem roku 2022 veřejně řekl, že ho navíc trápí i rakovina konečníku, a to v závažnější fázi. Zároveň vydal čerstvou novinku nazvanou 12, jež připomíná osamělé pandemické dny, které pro něj byly další ranou osudu, uvědomíme-li si, že Sakamotovou velkou předností je umění spolupráce. A aby toho nebylo málo, obletěla před nedávnem hudební svět zpráva, že na rakovinu mozku zemřel jeho dlouholetý spolupracovník z kapely Yellow Magic Orchestra Yukihiro Takahashi. Ryuichiho houževnatost je obdivuhodná.

V tomto kontextu se album To the Moon and Back stává melancholickou poctou spřízněných hudebníků, s nimiž Sakamoto často spolupracoval. Po velmi dlouhé době opět slyšíme Davida Sylviana, přispěl také Alva Noto nebo Fennesz. Ale i mnoho těch, kteří zastupují současnou mladou hudební generaci: Thundercat, The Cinematic Orchestra, Devonté Hynes nebo Electric Youth. Album nabízí Sakamotovu tvorbu od synthpopových projektů jeho domovské kapely Yellow Magic Orchestra přes ambientní tracky až k oceňovaným soundtrackům The Revenant, The Sheltering Sky nebo Merry Christmas, Mr. Lawrence, kde si dokonce zahrál jednu z hlavních rolí po boku Davida Bowieho.

VÝSTŘEDNÍ MELANCHOLIE

Už samotný seznam skladeb prozrazuje, že jde o poměrně široký záběr, že tracky na albu pocházejí z různých období Sakamotovy tvorby. A to od těch nejodvážnějších po ty nejméně průbojné. Kupříkladu Thundercatovo svérázné přepracování „Thousand Knives“ z Ryuichiho debutu dokonale ilustruje Sakamotovu výstřednost. „World Citizen I Won't Be Disappointed“ je v originále naopak velmi intimní skladba, kterou složil Sakamoto spolu s Davidem Sylvianem. Hildur Guðnadóttir ji „zavěsila“ do prostoru a zbavila všech už tak minimálních aranží, a přesto funguje podobně intenzivně jako originál. „Forbidden Colours“, krásný lyrický kousek opět v původním podání Davida Sylviana, je tu díky Gabrial Wek zbaven textu a zní jak zlověstné plížící se temno přecházející v krátký, ale odvážný techno vzorek. Naopak delikátní je Fenneszova „Amore“, podobně jako „Sheltering Sky“ v úpravě Alva Noty. Kanadské duo Electric Youth v tracku „Merry Christmas Mr. Lawrence“ zachovává Sakamotův klavír, ale postupně ho topí v reverbu, aby nakonec zmizel v mrazivém overdabbingu, aniž by procesem ztratil svou charakteristickou něhu.

SUGESTIVNÍ MELANCHOLIE

Ryuichi Sakamoto nikdy nebyl skladatelem, který by na sebe poutal výraznější pozornost, zvláště v posledních několika desetiletích. Jeho práce se od bezprostřednosti debutu „Thousand Knives“ měnila v mnohem sugestivnější díla, ke kterým si nacházeli cestu pozornější jednotlivci…

To the Moon and Back je výborným vstupním základem pro mladší posluchače. Výběr zastoupených hudebníků neexhibuje, ale slouží celku. Album zachycuje Sakamotovu podstatu, připomíná a znovuobjevuje fascinující svět tohoto hudebníka.

Přeji mnoho sil k uzdravení, Ryuichi.