Jessica Pratt: Here in the Pitch

Label: Mexican Summer

„Nikdy nepovažuji píseň za dokončenou; je to jen momentka toho, kde jsem v danou chvíli byla.“

Jessica Pratt

Hudba Jessicy Pratt jako by ohýbala a komprimovala čas od roku 2012, kdy její debutové stejnojmenné LP dorazilo jako dopis ze ztracené éry. Její hlas měl patinu něčeho minulého – její písně byly osamělá díla vybudovaná na jemné a zdánlivě jednoduché (ale ve skutečnosti často docela obratné a složité) hře na kytaru. Její hlas mi připomíná Karen Dalton, kterou jsem poslouchal kdysi dávno, když jsem měl chuť na písničkářství, které si musíte najít a objevit jen pro sebe.

Jessica Pratt mluví o svém tvůrčím procesu jako o něčem spontánním. Při psaní písní nezačíná s jasným tématem nebo sdělením. Často nechává v písních otevřené tiché prostory, snad aby posluchač mohl proniknout do emocionálních vrstev.

Na jejích dvou předchozích albech – On Your Own Love Again z roku 2015 a Quiet Signs z roku 2019 – se nořila hlouběji do tichých, šerých místností. Here in the Pitch působí na dotek hmatatelněji a spíše rozpracovává minulé. Vůbec poprvé Pratt pozvala perkusionisty, aby se na několika tracích připojili. První skladba Life Is je dokonalým shrnutím toho, co se na desce bude odehrávat dalších zhruba třicet minut.

Její hlas je určující, přitom tak tenký, čekáte, že bude zpívat o konci světa. Texty jsou zamlžené, surreálné, podobně jako hudba. Na celé nahrávce slyšíte silný reverb a zvláštní pokojový tón, noir estetiku, kde nad stropem kolem lustru visí zapomenuté sny. Když si pouštím všechny desky Jessicy Pratt za sebou – jejich stopáž je kolem třiceti minut – evokuje mi prázdný bar v úterý večer. Pokud David Lynch natočí nějaký další film, na soundtracku bude zaručeně také Jessica Pratt.

Předchozí nahrávky nesou vzorky známých triků z minulosti. Here in the Pitch je o kus dál a patří zcela jistě k tomu nejlepšímu, co dosud natočila. Je tu tolik hudebních a textových intrik, které si vyžádají desítky poslechů. Troufám si říct, že nahrávka Here in the Pitch bude znít podobně kouzelně i za dvacet let.

Aleš Kauer, listopad 2024