DELIGHTS OF MY LIFE
Hudební ohlédnutí MMXXIV
Laurie Anderson – Amelia
Průkopnice avantgardy Laurie Anderson vypráví příběh pilotky Amelie Earhart v nádherném a poutavém hudebním dokumentu. Podobně jako mnoho jiných historických postav bylo Earhart pro mnohé z nás jen jméno v knize. Anderson tuto odvážnou ženu oživuje a dává jí dech, srdce i duši. Baví mě, jak Laurie i v pozdní fázi své kariéry pokračuje v nekompromisní a vyzývavé hudební tvorbě.
Beak> – >>>>
Beak> vědí odkud a kam směřují, linie hudebních myšlenek se proplétají, občas se ztrácí, hrají spolu ale dost dlouho na to, aby si ve svých vystoupeních vytvořili synchronicitu, poskytují si navzájem prostor k adaptaci, ale i dostatečnou trpělivost k prozkoumávání nápadů. Poslouchat kolísavé syntezátory v sevření basových linek a bicích, které to neomylně drží pohromadě, je vzrušující. Směs krautrockových rytmů, analogových syntezátorů a popových melodií evokuje jemně podvratné pocity.
Cindy Lee – Diamond Jubilee
Okraj je paralelní vesmír, kde dost věcí funguje jinak. Už třeba ten fakt, že hudba zde klidně čerpá z těch nejklasičtějších rockových a popových tradic, a přesto dovede znít současně, dokáže nabídnout dnešní rezonance, dnešní témata. Odkud se ta chemie bere? Neznám odpověď, vlastně ji ani nepotřebuji znát.
Eric Chenaux Trio – Delights of My Life
Chenaux disponuje hlasem, který se vymyká popisu. A jeho kytarový styl je stejně tak jedinečný. Hudba na tomto albu působí dojmem, jako by byla zkapalněná. Eric Chenaux má za sebou kariéru zahrnující sólové i kolektivní projekty sahající až do počátku 90. let. Na svých posledních několika albech objevil jedinečnou alchymii. Domnívám se, že Delights of My Life je nejkreativnější nahrávka, která se drží písňové formy. Dlouho se mi nestalo, abych několikrát sundával sluchátka z uší a nevěděl, co se děje uvnitř hudby a co vně. Je co poslouchat v tom nejpřímějším slova smyslu.
Jessica Pratt – Here in the Pitch
Hlas Jessica Pratt je tenký a rozechvělý, čekáte, že bude zpívat o konci světa. Texty jsou zamlžené, surreálné, podobně jako hudba. Na celé nahrávce slyšíte silný reverb a zvláštní pokojový tón, noir estetiku, kde nad stropem kolem lustru visí zapomenuté sny. Nálada této desky mi evokuje prázdný bar v úterý večer. Pokud David Lynch natočí nějaký další film, na soundtracku bude zaručeně také Jessica Pratt.
Red Hot Org – TRAИƧA
TRANSA je jedním z nejambicióznějších projektů, které kdy Red Hot Organization realizovala. Tato kompilace, pečlivě sestavená kurátorským přístupem, představuje více než 100 trans, nebinárních a queer umělců, včetně jejich cis spojenců. TRANSA je pojata jako duchovní cesta složená z 46 skladeb rozdělených do osmi tematických kapitol. Přestože celek místy hudebně kolísá, hlavní myšlenka je jasná: Trans práva jsou lidská práva!
Shabaka – Perceive Its Beauty, Acknowledge Its Grace
Deska se vyznačuje hlubokým emocionálním nábojem, který prostupuje celou nahrávkou. Přestože album obsahuje nejrůznější hudební fúze (Moses Sumney, Floating Points, ELUCID), nepůsobí roztříštěně. Zároveň je zábavné odhalovat vlivy minulosti, zejména odkazy na tvorbu Alice Coltrane a Pharao Sanderse. Nahrávka působí jako průvodce na cestě – vede posluchače od ticha k extázi, od introspekce k vnějšímu světu.
Nala Sinephro – Endlessness
Struktura písní v populární hudbě se ustálila v obecné rovnici sloka, refrén... Proto může být docela obtížné přinutit se poslouchat něco, co nemá tak přesný tvar. Nepomáhají tomu v případě alba Endlessness ani názvy písní, které ve skutečnosti nemají žádnou identitu, jsou pojmenovány Continuum 1 až Continuum 10. Zajímavé je, že na albu Promises od Floating Points se to děje také. Forma, která naznačuje, že je čas soustředit se na celek.
The Smile – Wall of Eyes, Cutouts
Thom Yorke celý život předvádí neuvěřitelné kličky a tanečky – ať už jako člen domovských Radiohead, na svých sólových projektech, nebo nyní s kapelou The Smile. Jak je možné, že pokaždé dokáže takto nadchnout? Jak je možné, že i po čtyřiceti letech v hudbě stále znovu obohacuje svět tak skvělou tvorbou? Jeho kariéra má fascinující vývoj, který se nedá srovnat s ničím. A to platí i pro obě letošní alba. Rád bych také upozornil na příjemný bonus jímž jsou obaly alb, které jsou dílem Stanleyho Donwooda a tvoří ucelenou sérii.
Soshi Takeda – Secret Communication
Takeda bývá označován jako tvůrce chill housu, a jako u všech kategorií, i tady to značně vázne. Já bych se ho nebál zařadit někam k instrumentálnímu synth-popu, s názvuky Pet Shop Boys bez hlasu. Jde o instrumentálky, které ale mají jednu fantastickou vlastnost. Mají děj, vyvíjejí se, proměňují, meandrují, je dobrodružné sledovat jejich trajektorii. Moje easy listening roku 2024.
Virtual Dreams II, Ambient Explorations in the House & Techno Age, Japan 1993-1999
Virtuální sny II, přestože jsou prezentovány jako pokračování prvního dílu, který se zaměřoval na paralelní scény v Evropě a Severní Americe, nabízí nečekaně odlišnou perspektivu. Japonské kluby se nakonec nestaly místy pro tanec, některé z nich naopak preferovaly v klidu usazeného a soustředěného posluchače. Jde o zajímavé ohlédnutí za bohatou tradicí japonského ambientu.
Kamasi Washington – Fearless Movement
Kdybych měl použít termín hudební obžerství, přiřknul bych ho tomuto albu. Trvá hodinu a půl a děje se tam tolik neskutečných věcí, spolupracovalo na něm tolik fantastických hudebníků. Kamasi Washington integruje do svého hudebního světa rap, funk a soul. Computer Love mohl klidně napsat Prince a nikdo by si nevšiml, že to není pravda. Jeho komplexní, epické instrumentální aranže mě nepřestávají udivovat ani na jeho další desce.
Jonah Yano – Jonah Yano & The Heavy Loop
Hudební deník, který potřebuje čas, aby se naplno rozvinul. Yanovy reflexe lidské komunikace, lásky a času se přetavují v působivý příběh o zranitelnosti, sebevyjádření a uměleckém zrání. Na krátký okamžik nás zve do svého světa, kde sdílí své myšlenky, pochyby a city. Tato krátká výměna však zanechává trvalý dojem. Jonahovy skladby jsou jemně impresionistické a vymykají se snadnému žánrovému zařazení.
Tucker Zimmerman – Dance of Love
Dance of Love připomíná, že spolupráce mezi generacemi může přinést neotřelý pohled na hudbu a toto album je důkazem toho, jak transformační může takovýto dialog být.
