Actress / Suzanne Ciani: Concrète Waves

Werkdiscs

„Komponování vnímám jako architekturu. Improvizaci jako tanec uvnitř té stavby.“

Setkání Darrena Cunninghama alias Actress a Suzanne Ciani mohlo snadno skončit jako pouhá kuriozita. Na jedné straně stojí téměř osmdesátiletá průkopnice modulárních syntezátorů Buchla, žena, která pomáhala definovat podobu elektronické hudby dávno předtím, než vzniklo techno. Na straně druhé jeden z nejoriginálnějších producentů současné experimentální elektroniky, jehož hudba připomíná rozpadávající se vzpomínky na Detroit, slyšené skrze poškozenou digitální pásku. Přesto Concrète Waves nepůsobí jako dialog dvou generací, ale jako setkání dvou myslí, které se nezávisle na sobě naučily ignorovat pravidla.

Album zachycuje dvě improvizovaná vystoupení z londýnského Barbicanu a festivalu Sónar v Barceloně. Nejde o studiovou nahrávku, ale o dokument živého procesu. Slyšíme hudbu vznikající v reálném čase, bez předem dané struktury, bez jistoty, kam se bude ubírat za minutu či za deset minut. Právě tato otevřenost je jeho největší předností i největší překážkou.

DĚDICTVÍ PRŮKOPNIC ELEKTRONICKÉ HUDBY

Za krátkou odbočku stojí i samotná osobnost Suzanne Ciani. Dnes je považována za jednu z nejvýznamnějších postav elektronické hudby, autorku více než dvaceti alb a držitelku řady ocenění včetně pěti nominací na Grammy. Její jméno bývá zmiňováno vedle průkopníků syntezátorové hudby, jako byli Bob Moog či Don Buchla. To však nebylo samozřejmostí. V době, kdy začínala pracovat s modulárními syntezátory, šlo o prostředí ovládané téměř výhradně muži a ženy byly v technických i experimentálních hudebních oborech často přehlíženy nebo odsouvány do pozadí. Ciani si své postavení nevybojovala tím, že by následovala již existující vzory. Naopak – mnohé z postupů, které jsou dnes považovány za součást historie elektronické hudby, sama pomáhala vytvářet. Její přítomnost na albu Concrète Waves tak není jen setkáním dvou výrazných hudebních osobností, ale také připomínkou toho, jak významnou roli sehrály ženy při utváření elektronické hudby.

Podobný osud sdílela řada dalších průkopnic této hudby, například Delia Derbyshire, Daphne Oram, Pauline Oliveros, Éliane Radigue či Laurie Spiegel. Přestože se podílely na formování mnoha technik a estetických postupů, které dnes považujeme za samozřejmou součást elektronické hudby, jejich jména se do širšího povědomí dostávala výrazně pomaleji než jména jejich mužských kolegů.

Ciani přináší do společného prostoru svůj legendární Buchla systém. Její zvuky netvoří melodie v tradičním slova smyslu; jsou to proudy energie, šumění oceánu, elektrické výboje, pulzující organismy. Kdo zná její alba Seven Waves nebo pozdější živé nahrávky, pozná její rukopis okamžitě. Actress naproti tomu vstupuje do hry se svými charakteristickými fragmenty klavírního zvuku, neurčitými rytmy a mlženými beaty.

TŘETÍ ENTITA

Nejzajímavější okamžiky přicházejí tehdy, když přestává být jasné, kdo právě vytváří který zvuk. Buchla se propojuje s Actressovými rytmickými fragmenty natolik těsně, že vzniká třetí entita – hudba, která nepatří ani jednomu z nich. V těchto chvílích album dosahuje téměř hypnotické síly. Není to ambient, není to techno, není to ani musique concrète v tradičním významu. Je to proud zvukových událostí, které se neustále proměňují a odmítají nabídnout posluchači pevný bod.

Přesto není Concrète Waves snadným poslechem. Devadesát minut improvizované elektroniky vyžaduje soustředění a ochotu přijmout hudbu spíše jako prostředí než jako sérii skladeb. Některé pasáže působí fascinujícím dojmem, jiné se vlečou a záměrně testují posluchačovu trpělivost. Místy máte pocit, že oba hudebníci soupeří o kontrolu nad prostorem, jindy se zdá, že společně objevují dosud neprobádané území. Tato nevyrovnanost však není slabinou, ale přirozeným důsledkem improvizace.

DOBRODRUŽSTVÍ UVNITŘ ZVUKU

Z pohledu kariéry Suzanne Ciani je album dalším potvrzením její mimořádné vitality. Po desetiletích experimentů stále dokáže znít současně a nepředvídatelně. Actress zase ukazuje, že jeho zájem o rozklad elektronické formy není jen estetickou pózou, ale skutečnou metodou práce. Jeho přítomnost zde nepůsobí jako doprovod legendě; oba partneři jsou si rovni.

Concrète Waves není deskou, kterou si pustíte při vaření nebo cestě do práce. Je to album určené pro chvíle, kdy chcete hudbu skutečně poslouchat. Odměnou není melodie, kterou si budete pískat druhý den ráno, ale zážitek z pohybu uvnitř zvuku samotného. V době, kdy většina elektronické hudby směřuje k okamžité srozumitelnosti, působí tato nahrávka jako připomínka, že elektronika může být stále dobrodružstvím.

Je však třeba dodat, že devadesátiminutová stopáž představuje pro posluchače nemalou výzvu. Udržet plnou pozornost po celou dobu není snadné a některé pasáže ztrácejí mimo koncertní kontext část své síly. Lze předpokládat, že v prostoru Barbicanu či festivalu Sónar, obklopeni zvukem a bezprostřední interakcí obou hudebníků, působila tato hudba mnohem intenzivněji a přirozeněji než při domácím poslechu. Přesto zůstává Concrète Waves pozoruhodným dokumentem setkání dvou výjimečných osobností elektronické hudby a nahrávkou, která dokáže odměnit trpělivého posluchače řadou fascinujících okamžiků.