Jiří Staněk – Imagine Peace

Aleš Kauer – Imagine Peace (nakl. Adolescent 2023), e-mail (únor)

Nakladatelství adolescent v roce 2022 existovalo patnáct let. Jeho „jediný muž“ Aleš Kauer si toho byl samozřejmě velmi dobře vědom a spojil výročí s nejrůznějšími nadstandardními akcemi. Prapůvodně k nim mělo patřit i vydání Imagine Peace, ale bohužel práce na přípravě jiných, aktuálnějších titulů dostaly přednost a vydání se opozdilo až na samý začátek roku 2023.

To všechno informativně čtenář v Imagine Peace nalezne. Ale ještě je něco zapotřebí předeslat: ročník autorova narození, respektive přidat k ročníku i měsíc. Šumperčan Kauer je 1974 a červenec, což je z a polovinou dvanáctiměsíčního cyklu. Slavilo-li nakladatelví patnáctileté výročí, lze s výše zmíněnými údaji dopočítat, kolik jeho zakladateli při zrodu adolescentu bylo: p o u h ý c h třiatřicet. O čem to vypovídá? O jisté konzervativní věrnosti idee. A o tom, že ve třiatřiceti byl zralým a rozhodným, i když nepochybně s mnohaletou před-průpravou. Jakého charaketru? Odhaduji, že mixem hudebně-výtvarným, který jej modeloval. I o tomto hudebně-výtvarném mixu se v Imagine Peace dočteme. V textu se poodhrnuje hlína (let) na kořeny navršená.

K samotné publikaci a vysvětlení, oč jde: o výběr z deníkových záznamů datovaných od 13.1. 2018 do 31.12.2022. Autor záznamů je současně sám sobě editorem a výběrčím a musíme se na něj spolehnout, že neopomenul jiné, s n a d zásadnější texty. Přičemž obsah pěti let komprimoval do pouhých sedmdesáti čtyř stran. Porovnáme-li možnost 1825 nabízených dní a pouhých 74 stran, snadno dojdeme k úvaze, že jde o destilát z vydestilovaného, jakousi tinkturu s vysokým obsahem účinných látek. Ten, kdo sleduje produkci adolescentu, má také povědomí o tom, že totožný ekvivalent k Imagine Peace už Kauer vydal, dokonce ve třech svazcích, dříve. Nabízí se tedy poměrně lákavá možnost to předchozí srovnat. Nejrychlejším a (bohužel) nejpřesnějším soudem je jednoslovnost: je to  j i n é.

Zlomkovité úvahy, v čem: například ve výtvarném doprovodu. Jak všechny tři předchozí tituly byly až opulentní, „vymazlené“, výtvarná složka byla povýtce autorská, ať už tvořená kolážemi nebo fotografiemi a bylo jí mnohonosáobně více, Imagine Peace jenom „recykluje“ graffitti. Street art ze zdí, jiné autory, umělce?! Nelze se vyslovit přesně. Ale cítím, že to souvisí s ekologií: umění je přece v nabídce nepřeberné množství! Je zapotřebí, nutné a užitečné rozmnožovat jej ještě vlastním? Anebo, zcela jinak, brutálněji a pragmatičtěji: nebyl čas na vytvoření „vymazleného“? Objevila se výtvarníkova (AK) únava? Jistá ztráta inspirace? A ještě cosi: všechen výtvarný doprovod je monochromní: bílá a černá. Protikladné a symbolicky nejjednoduší barvy. Ale snad i o tom se lze v textu „mimoděčně“ dočíst.

Stejně jako v něm nalezneme zmínku o nakladatelské činnosti Josefa Floriana: i když se může zdát, že Kauer nesouhlasí s jeho orientací (katolík) a glosuje činnost Dobrého díla spíše ironicky, naopak za tím vnímám pokoru, úctu k podobnosti, již v nakladání „odlišné literatury“ (za cenu nejenom osobních obětí) a „Florianovské souznění.“ Ostatně, i jinde je to připomenuto, že v nakládání a v existenci adolescenta je víc uspokojujícího než v psaní vlastních veršů, skládání vlastní hudby a vytváření vlastního výtvarna. Sloužím: ich dienne. K stejnému tématu se vrací Kauer i v nekrologu za Mirka Kováříka. Protože: (navázání): těch smrtí je v Imagine Peace nějak příliš mnoho. Jsou to smrti pokrevní – babička, jsou to smrti iniciátorů – Kováříka a Mirka Kovala, smrti bytostí, které si už své prožily a odžily a tedy jaksi smrti „přirozenější“ a pochopitelnější, ale je tu i smrt Martina Jelínka, člověka, který stál teprve na prahu života. O smrti/vraždě, rovnou dvou, v Bratislavě. A je tu mnoho mnoho smrtí anonymních, válečných obětí.

Znamená to, že deníky mluví o ztrátě chlapectví, které si Aleš Kauer pěstoval a záměrně uchovával a nesl a dozrání, respektive dozrávání k brzkému prahu „magické“ předělové padesátky? Vznášení mnoha dříve nevznesených dotazů, ptajících se po čemsi zásadnějším, hlubším, až mýtotvorném? Po otázce domova a patřičnosti někam? Více patřičnosti než nepatřičnosti. V Imagine Peace tedy především p ř i b y l o  č a s u.

Zápisky jsou redukované, zamlklejší, glosy, zmínky, citace, suchost, kostěnost, prach. Popel... Ubylo prudké fyzické touhy. Vyrostlo více pochybností (ekologická poznámka o spotřebě plastů a elektrické energie v hudebním průmyslu) jak se vyrovnat s minimalizací sebe sama a správně? Vždyť to není jednoduché a --- spotřeba energie nahraditelná zřejmě nebude, plast lze asi recyklovat. Nabízené návody na ekochování nemusejí být platné...

Došlo také k radikalizaci, zřejmě pod vnějšími tlaky a snižování prahu tolerance a dorozumění mezi jednotlivými skupinami společnosti. To ale s sebou nese paradoxně ghettizaci autora jako takového...

Domnívám se, že k pochopení c e s t y  která je sama cílem, je nutné číst všechny tři díly předchozích Kauerových deníků.