Položit důraz na smysl čtení. 1. ročník Ceny literární kritiky očima porotkyně kategorie poezie
Jitka Bret Srbová – Rejpnu si do solární bouře (nakl. Adolescent 2024), iTvar.cz
Je třeba říci, že současná česká poezie není žádné limitované pole, kde by bylo nutné vyznačit si pozice na jakýchsi osách a tím se ocitnout ve většině, či menšině, v centru, či na periferii. Pokud něco dává smysl, pak je to co nejotevřenější čtení.
Nový hlas v české poezii mluví jazyky – někde s trochou jurodivé rozvernosti, jinde temného neklidu, ale také s velkou expresí, bez které by se neobešel tento v obrazném básnickém jazyce kroužený příběh o sebe-určování, sebe-tesání – v řeči, v barvě, ve tvaru. Každý si musí zkrotit, ochočit svého symbolického tygra.
Tygr je persona, ale možná také jungovský stín, není snadné to určit. Tato poezie je vynalézavá. Ve svém hledání možností a limitů se neostýchá vybrat si z jiného jazyka či jazykového rejstříku: základní matérií je tu třeba angličtina. Důrazně se pracuje s řezy písma. Přípustné je vyrobit či nově zohýbat existující slova, nabídnout jazykovou inovaci pro větší důraz. Nestačí to, co už je, co běžně používáme. Je toho třeba víc vyjádřit. Neběžně. Tato poezie je objevitelská i drzá, autor však s jazykem nepracuje bez respektu k němu, naopak, je tu citelná básnická radost z možností. Sbírka se skvělou grafickou podobou kromě této roviny nabízí i vážnější druhou linku – motivy hledání vlastního místa, záznam o selhávající konstrukci bodů jistoty ve světě, v němž není bezpečno.