Dominik Bárt: Teorie poezie v interdisciplinární a intermediální perspektivě

Magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

Aleš Kauer, známý především jako básník a zakladatel nakladatelství Adolescent, zaprvé vytváří díla v žánru videopoetry, například snímek „Dick/obraz“. V tomto snímku – jehož název si hraje s fonetickou homonymií českého „dikobraz“ a anglicko-českého „dick“ a „obraz“ – jde o spojení auditivního básnického textu, elektro-akustické hudby a vizuálních sekvencí, obrazů a animací.

Celý snímek je podřízen především sdělení auditivního básnického textu. Kombinována média vizuálních záběrů a auditivní hudby se k textu vztahují především ikonicky. Dalo by se tak uvažovat nejen o kombinaci médií (integrovaných spíše v menší míře), ale nakonec i o transpozici básnického textu do hudby a vizuálních obrazů. Například v pasáži, kde text končí sentencí „nekonečnou prostorovou tmou“, je na hlas deklamující text přidán efekt echa, který podporuje představu nekonečného prostoru, ikonicko-indexiálně vytváří tento virtuální prostor.

Ikonicky – s přesahy do symbolické roviny – pracuje se sdělením textu i obraz: když zazní verše „posadit se, pohodlně se uložit“, Kauer si na videu uléhává a posypává se peřím (zde symbolika: peří jako symbol pohodlí a uložení se). V pasáži, kde text obsahuje heslovitě motivy „káva, čaj, cigaretka […] očekávání“, zachycuje Kauer kamerou tyto předměty na stole. Jediné slovo „očekávání“ je reprezentováno ikonicko-symbolicky předmětem hodin.

Majoritně ikonicky ztvárňuje verše hudba i dále: začátek videopoetry, který je soustředěn kolem sentence „pohodlně se uložit“, je hudebně tvořen pouze elektronickým pianem, na které hraje arpeggia septakordů. Pasáž textu s motivy střepů a imperativním „uhni!“ je v auditivní rovině ikonicky vyjádřena přímo zvukem střepů a indexiálně zvukem nárazu. Gradace textu, ve videopoetry snímku umístěna přibližně v půlce, je vyjádřena v hudbě plynulým zrychlením a přechodem z akustické instrumentalizace do elektronické (piano je sice technicky také elektronické, recepčně je však vnímáno jako akustický, tradiční nástroj).

Synchronně jde tedy o dílo intermediálně kombinující, v terminologii Wolfa o plurimediální. Diachronně bychom však, jak jsem výše zmínil, mohli uvažovat o transmediální transpozici, protože kromě evidentního transpozičního vztahu mezi výchozím básnickým textem a hudbou a obrazem, které na různých sémiotických úrovních text ztvárňují a transformují svými mediálními prostředky, je v popisku tohoto snímku na Youtube je uvedeno, že jde o „úvodní track audioknihy VNĚ/MNĚ“, tedy že hudba a vizuál byly vytvořeny ex post k textu.

V českém prostředí jsou současná díla žánru videopoetry především kratšími několikaminutovými audiovizuálními snímky, do kterých autor či autorka deklamují básně, a to nejen své, často videopoetry vzniká jako kolaborace několika autorů a autorek i mimo rámec literární scény, např. projekt MΛKE UP NOT WΔR a jeho dílo „K čemu jste na světě“, kde hudbu komponovali Aleš Kauer a Michaela Pacherová, autorem auditivních básnických textů je Ondřej Macl (texty jsou navíc variacemi na Jiřího Žáčka), modelem ve videu je Štěpán Tuček. Jak text, tak video zpracovává především sociální a identitární témata a role, jako je gender, role matky a otce a jejich vnímání ve společnosti. Kritika zaujímá feministickou pozici a kritizuje redukci komplexnosti osobnosti či tokenizaci. Tuto kriticko-reflektivní pozici, kterou vůči současnosti text zaujímá, však zároveň metareflektivně ironicky obrací, jako by text říkal, že v jisté míře se redukci ve společenském diskurzu nelze vyhnout: „K čemu je Sapfo na světě? Aby z ní byla lesbička. Aby šla příkladem ve světě všem nehetero holčičkám“ nebo „K čemu je Yoko Ono? Aby z ní byla Japonka.“

Videoestetika i zvukové zpracování jsou v tomto snímku, domnívám se, intencionálně amatérské, evokující autenticitu raných digitálních videonahrávek nultých let 21. století. Mnoho nahrávak je zde apropriováno: transmediace je pro kulturu sociálních médií příznačná (Jensen a kol. 2022: 291). Jednotlivé mediální složky (auditivní básnický text, videozáběry a hudba) jsou zde smíšeny komplexněji a úžeji než v Kauerově sólovém snímku „Dick/obraz“, kde se dojem – v porovnání se snímkem MΛKE UP NOT WΔR –, že by amatérské zpracování bylo intencionální, vytrácí. Připomeňme však, jak ve své monografii uvádí Piorecký (2016), že vlivem demokratizace nejen literárního, ale vůbec mediálního diskurzu a z toho plynoucí vernakularizace se smazávají hranice mezi všemi komunikačními okruhy a „úrovněmi“, které byly v predigititální éře vlivem striktní institucionalizace umění mnohem pevnější (2016: 245–254): „Autoři vycházející z okrajového segmentu literárního systému mají možnost pronikat do segmentů směrem k centru“ (2016: 253). Literární a umělecká produkce vůbec kvantitou narůstá a jednotlivé segmenty, jako centrální profesionální produkce (kontrolovaná institucemi jako vydavatelství apod.), rozsáhlá šedá zóna a periferní vernakulární amatérská zóna se mnohem více prostupují.

Nemusíme se však na tento prvek dívat tradiční dichotomií amatérský–profesionální. Jensen a kol. (2022: 290–291) vrací do teoretického diskurzu pojem autenticity jako hlavní prvek tvorby na sociálních médiích, vč. videí na YouTube. „Autenticita se vztahuje k takové reprezentaci, která je konstruována, inscenována nebo ztvárněna tak, že zprostředkovává zkušenost bezprostřednosti a přítomnosti – druh přirozeného jednání – reprezentace, která je pravdivá s ohledem na různé jevy v různých kontextech.“ Tvorbu na sociálních médií Jensen a kol. (2022: 291) pojmenovávají anglickým social medie entertainment a vnímají ji jako kvalifikované médium, které charakterizují pěti prvky: 1) vysoká míra transmediace; 2) interaktivita; 3) komunitnost/ kolektivnost; 4) autenticita ve zmíněném pojetí; a 5) je tato tvorba distribuována na sociální sítích. Kauerova tvorba obsahuje všech pět prvků.

Aleš Kauer je příkladem těchto diskurzivní procesů nejen svou vlastní tvorbou, ale také nakladatelskou činností: jeho nakladatelství Adolescent funguje od svého založení formou DIY bez podpory oficiálních institucí a grantů. Přesto jde v současnosti, od dvacátých let 21. století, o jedno ze stěžejních center především poezie mladší generace a zmíněné intermediální tvorby. Jejich básnická produkce dostává do popředí čtenářského i kritického zájmu, oceňována je jak literární kritikou, tak literárními cenami (např. nominace knihy Jana Horského v Magnesii Liteře). Nakladatelství získalo svůj kolektivní, až komunitní rozměr také svou angažovaností, totiž deklarací, že budou prostor nabízet především queer autorstvu. V tomto kontextu nutno zmínit kolektivní antologii Toto je môj coming out, která byla reakcí na vraždu dvou queer osob v Bratislavě 12. října 2022. Antologie vznikla formou open-callu a následného edičního výběru zaslaných příspěvků.